Lev Alfons a lvice Táňa

3. března 2016 v 16:41 | ač |  Pohádky

Nedávno jsem vám vyprávěla pohádku o tom, jak se lev Alfons stal králem zvířat. Zvítězil nad ostatními kandidáty na celé čáře - svou hrdinskou povahou, rozvážností, důstojností a spravedlivostí. Jeho mohutná hříva zdálky svítila jako pravá koruna a nikoho nenechala na pochybách o tom, kdo vládne horké Africe.

Lvice Táňa byla naopak rozpustilá a veselá, takže ji ostatní zvířata měla moc ráda. Pořád vymýšlela různé příležitosti, aby do svých legrácek zatáhla i kamarády. Lev Alfons se jí už dlouho líbil. Přála si, aby se stal tatínkem jejích lvíčat, ale Alfons se raději staral o to, jak si co nejlíp nacpat břicho kořistí. Vyhledal pak největší stín, kam si lehl, a labužnicky pospával. Nezajímala ho Táňa ani jiná lvice.

Táňa přemýšlela, jak by Alfonse zaujala, aby si jí všiml. Napadlo ji, že by si lehla vedle něho. Mohla by ho třeba pohladit, to by se mu určitě líbilo. Jenomže k jeho místu se nikdo nesměl ani přiblížit, natož aby se tam rovnou utábořil. Pak si říkala, že by mu mohla ulovit chutnou gazelu, tu mají lvi rádi. Sama by to ale nezvládla, a kdyby lovila s ostatními, určitě by jí úlovek nenechali - chtěli by kousek také pro sebe. Nakonec si pomyslela, že když je Alfons králem zvířat, ona by mohla být královnou - krásy. Na to už by lev nějak zareagoval.



A tak začala promýšlet, jak to všechno zorganizovat. Nejdřív zaběhla za opičákem Rudou, zebrou Amálkou a žirafou Kateřinou, aby se stali členy poroty, která bude posuzovat hezké křivky soutěžících. Pak přesvědčovala další zvířata, aby se přihlásila do klání o královnu krásy africké savany. Všem se nápad moc líbil, protože v jejich končinách se už dlouho nic pořádného nedělo. A tak pomohli Táně s přípravou.

Nakonec se zvířata z celé savany sešla u největšího jezera v kraji. Bylo jasné, že soutěž bude dlouho trvat a bude zapotřebí se občas osvěžit koupelí nebo aspoň několika doušky čisté vody. Žirafa Kateřina všem vysvětlila, že porota bude posuzovat nejen krásu přihlášených zvířat, ale také jejich chytrost. To vyděsilo hlavně hrošici Kamilu, protože nepatřila právě k nejbystřejším.
A pak už to začalo. Po cestě, která sloužila jako přehlídkové molo, se postupně procházely ty nejkrásnější kousky africké savany - gazely, zebry, žirafy, svůdné antilopy, opice a pštrosi, hrošice Kamila a samozřejmě i lvice Táňa. Všechny dámy předváděly ladný krok, pohazovaly hřívami nebo aspoň mávaly ocásky. Diváci jejich snažení sledovali se zatajeným dechem, takovou nádheru dlouho neviděli. Ani porota se nemohla rozhodnout, které by mělo patřit první místo. A tak vyhlásila druhé kolo, kde měly soutěžící předvést něco zajímavého nebo moudrého, čím by daly najevo svou chytrost. Některé předvedly dlouhé skoky, jiné neodolatelně hebkou srst, další dlouhé řasy kolem temně černých očí, kterými mrkaly na členy poroty. Jen hrošice Kamila si ukázku nevybrala moc dobře. Chtěla předvést, jak umí ve vodě dělat velrybu, a mohutným vodotryskem pokropila nejbližší diváky. Na chvíli vypukl malý zmatek, jak se první řady snažily utéct po hlavách vzdálenějších diváků, ale nakonec se uklidnily a šly si zase sednout na své místo. Všichni ale pochopili, že hrošice Kamila těžko vyhraje.
Jako poslední vystoupila lvice Táňa. Nesla se s hrdě vztyčenou hlavou, pod napjatou a vykartáčovanou kůží se jí rýsovaly pevné svaly. Věděla, že se na ni všichni dívají, a tak se snažila jít opravdu jako královna. Najednou se odněkud přihnal dikobraz, kterého soutěž krásy rozčilovala, a tak se chtěl soutěžícím nějak pomstít. Namířil si to přímo pod nohy Táni. Ta si ho nevšimla a jak se jí dikobraz zapletl mezi tlapky, potupně zakopla a upadla na zem. Diváci strnuli. Táňa chvíli ležela na zemi, protože nevěděla, co má dělat. Pak si uvědomila, že tím končí její šance na to, stát se královnou krásy. Posadila se na bobek a začala nešťastně plakat. Slzy jí kapaly do prachu cesty a oproti všem očekáváním jí to i přes to všechno slušelo.
Lev Alfons se ujal své královské role a mohutně zařval:
"Dikobraz nám pokazil celou soutěž! Za trest bude měsíc hlídat, aby k jezeru nechodila cizí zvířata. A jako královnu krásy africké savany vyhlašuji lvici Táňu, která by určitě vyhrála, kdyby soutěž dokončila."
Porota souhlasně kývala hlavami a diváci začali mohutně tleskat. Všichni Táně její vítězství přáli. Lvice se šťastně usmívala a měla ještě větší radost, když k ní přišel lev Alfons a utřel jí slzy.
"Odteď můžeš ležet ve stínu vedle mě, aby ti už nikdy nikdo neublížil. Sám si to ohlídám."
A Táňa věděla, že nevyhrála jen soutěž krásy, ale i srdce spravedlivého Alfonse.

Od té doby už lvi neleží ve stínu stromů sami, v africké savaně je doprovázejí jejich družky lvice. Nenechávají se ale jen ochraňovat. Když je zapotřebí, dokážou se pěkně ohnat silnými tlapami a zatnout nebezpečné drápy. Na případného nepřítele tak jsou se lvem dva. A to je vždycky víc než jeden.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama