Březen 2016

Jako Fénix

30. března 2016 v 5:50 | ač |  Říkanky
Jako Fénix z popela
povstat bych chtěla
vedle tebe chtěla
vůní tvého těla
bych oněměla
tak to bych chtěla
opravdu moc chtela

Lakomá

29. března 2016 v 21:37 | ač |  Říkanky
Zas půjdu lakomá
do nebe
počkám tam lásko má
na tebe

Snad půjdu jako ty
do sebe
nechám té lakoty
bez tebe

Hádka

29. března 2016 v 21:32 | ač |  Říkanky
Slova jenom slova
říkáš je zase a znova

Poslouchám je tiše
končí v mém hladovém břiše

Rozpustím je ve tmě
odpusť má lásko veď mě

Jedna kočičí

29. března 2016 v 21:26 | ač |  Říkanky
Jedna dvě
jde to jde
jde to dobře vážně
kočka si notuje
co je všude vášně

Jedna dvě
kde je kde
tvářila se zvláštně
kocour si libuje
dopadlo to šťastně

Mít rád

19. března 2016 v 8:07 | ač |  Říkanky
Spíš
já ještě nemůžu
sníš
snad o tom že pomůžu
tobě i celému světu
a že to hned nepopletu

Víš
že já soucit nemám
blíž
než tebe nic nemám
tak nech mě se bát
že chceš mě mít rád

Nepoznal jsi

16. března 2016 v 18:28 | ač |  Říkanky
Políbil jsi mě
a já si přetáhla šál přes hlavu
abys neviděl že pláču

Pohladil jsi mě
a já se ztratila v tisícihlavém davu
kde dítě roztočilo svou káču

Nepoznal jsi
že nechci

Sentimentální

14. března 2016 v 22:16 | ač |  Říkanky

Můj milý co mi dáš
po kapsách si hledáš
zelené lístečky
malinké stromečky

Má milá co dáš mi
svítíš jak lampami
na cestu po městě
bělostné nevěstě

Můj milý dívej se
se mnou zas líbej se
cinkají zvonečky
potulné ovečky

Má milá co mi dáš
moc dobře už mě znáš
zhasni své světlo
jen by mě spletlo

Lev Alfons a lvice Táňa

3. března 2016 v 16:41 | ač |  Pohádky

Nedávno jsem vám vyprávěla pohádku o tom, jak se lev Alfons stal králem zvířat. Zvítězil nad ostatními kandidáty na celé čáře - svou hrdinskou povahou, rozvážností, důstojností a spravedlivostí. Jeho mohutná hříva zdálky svítila jako pravá koruna a nikoho nenechala na pochybách o tom, kdo vládne horké Africe.

Lvice Táňa byla naopak rozpustilá a veselá, takže ji ostatní zvířata měla moc ráda. Pořád vymýšlela různé příležitosti, aby do svých legrácek zatáhla i kamarády. Lev Alfons se jí už dlouho líbil. Přála si, aby se stal tatínkem jejích lvíčat, ale Alfons se raději staral o to, jak si co nejlíp nacpat břicho kořistí. Vyhledal pak největší stín, kam si lehl, a labužnicky pospával. Nezajímala ho Táňa ani jiná lvice.

Táňa přemýšlela, jak by Alfonse zaujala, aby si jí všiml. Napadlo ji, že by si lehla vedle něho. Mohla by ho třeba pohladit, to by se mu určitě líbilo. Jenomže k jeho místu se nikdo nesměl ani přiblížit, natož aby se tam rovnou utábořil. Pak si říkala, že by mu mohla ulovit chutnou gazelu, tu mají lvi rádi. Sama by to ale nezvládla, a kdyby lovila s ostatními, určitě by jí úlovek nenechali - chtěli by kousek také pro sebe. Nakonec si pomyslela, že když je Alfons králem zvířat, ona by mohla být královnou - krásy. Na to už by lev nějak zareagoval.


Oheň a voda

3. března 2016 v 15:25 | ač |  Říkanky
Oheň a voda
má je tvá doba
zaříkám oba
nesmíš

Oheň a led
pokoušíš jed
nedám se hned
nejspíš

Oheň a sníh
zadusím smích
jsi hořký hřích
nespíš