Jak jsem čistila roury do komína

16. února 2016 v 13:40 | ač |  Legrácky

Nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o příběh o svých schopnostech a nebetyčné zručnosti.

Onehdy jsem ráno měla pocit, že zase špatně táhnou krbová kamna, kterými si doma vyrábím úžasné teploučko. Vylučovací metodou jsem přišla na to, že to bude usazenými sazemi v rourách vedoucích do komína. Kominík tu totiž byl minulý týden a několikrát jsem použila i Kominíčka na chemickou likvidaci sazí v kamnech a kouřovodech. Jiný důvod to tedy být nemohl.

Během odšroubování matičky s křidélky na kolenu roury mi vnitřní protišroub s kovovou patkou samozřejmě spadl do kamen. Myslela jsem si, že propadl roštem do popelníku. Jak velký byl můj omyl a jak rafinovaná je konstrukce zmíněného topného tělesa! Nikde nic. Když už tedy byly roury obnažené, aspoň jsem je vyčistila a problém s protišroubem odložila na později. Úplně stejně jako protišroub s patkou ale v útrobách zmizely i veškeré saze. Měla jsem pocit, že jsem v jiné dimenzi, nebo že je uvnitř nějaké zvíře, které všechno, co spadne seshora, okamžitě schlamstne. Nejdřív jsem kolem kamen chodila a nadávala si neuvěřitelně vulgárním slovníkem za to, že jsem se opět chtěla projevit jako zručná řemeslnice, která si doma dokáže opravit naprosto cokoli, co jí přijde pod ruku. Nakonec jsem rezignovaně přitiskla část kolena, která mi zbyla, na rouru, a omotala ji gumičkou, aby mi do bytu nefoukaly saze z komína. Kdo by chtěl mít doma kamna s dírou do kouřovodu, že jo? Sedla jsem si na židli, naštvaně jsem se dívala na studené krbovky a snažila jsem se přesvědčit, že když nejde o život, jde o …

Pak jsem si řekla, že budu na chvíli nastalý problém ignorovat. Vyřídila jsem pár pracovních telefonátů a e-mailů a pomalu začínala mít dojem, že se vlastně nic nestalo a že se potíže nějak vyřeší samy. Asi po hodině jsem vstala a šla jsem se na kamna znovu podívat. Vypadala úplně stejně opuštěně jako předtím, s potupnými gumičkami kolem roury. Najednou jsem úplně přesně věděla, že mi fakt nezbývá nic jiného, než začít rychle hledat řešení. Venku bylo na nule, zítra to bude ještě horší a ještě ke všemu bude sněžit. Teplota v bytě začala rychle klesat. Raději jsem si oblékla ještě jeden svetr, prozřetelně tmavě šedý, protože mi bylo jasné, že si za chvíli budu tykat se sazemi. Na internetu jsem našla číslo na servis výrobce, kde mi poradili, jak kamna rozmontovat, saze vybrat a najít zapadlý protišroub s patkou. Měla jsem nutkavý pocit, že se musím zeptat:
"Dobrý den, volám správně na servisní středisko pro kreténské ženské, které se samy pouštějí do opravy kamen? Asi se budete divit, ale přesně tohle jsem udělala, a teď nevím, co mám dělat."
Dotaz jsem ale spolkla a věcně se zeptala, jak postupovat. Popsala jsem závadu a technik mi naprosto věcně odpověděl, ani se mi nesmál. I když ho podezírám, že po odložení sluchátka mou historku dával všem k dobru a celá místnost plná dalších servisních techniků se smála jako pominutá, co že to chudák musí řešit a jací jsou ti lidé blázni.

A pak to začalo. Na zem jsem rozložila noviny, přinesla schůdky, připravila lux, lopatku a smetáček, mokrý hadr a baterku, abych mohla nahlížet do vnitřku kamen. S veškerou námahou mých slabých ženských paží odsunula stokilová kamna od zdi, vysunula a rozebrala roury, při té příležitosti je ještě lépe vyčistila, a nakonec jsem se s baterkou podívala do útrob toho železného zvířete. Ano, bylo to přesně tak, jak technik říkal. Na šikmém filtru byly nasypané všechny saze, které jsem na začátku oškrábala z roury, a mezi nimi jsem našla i protišroub s patkou. Tvářila jsem se zkušeně a v rukavicích nořila ruce do vnitřku kamen, jako když veterinář telí krávu. Postupně jsem tahala ven hrsti sazí, které romanticky lehoučce poletovaly vzduchem. Bílé omítky začaly nenápadně tmavnout, podlaha byla plná jemného prachu, který se dostal úplně všude, ačkoli zem měly chránit noviny. Kamna jsem vyčistila, složila, roury nasadila tam, kam správně patří a opět zasunula do komína. Pak jsem se pustila do zevrubného úklidu.

Výsledek: Dvě hodiny jsem strávila úklidem, luxováním a vytíráním. Další čas jsem strávila sprchováním a mytím neuvěřitelně šedých vlasů. Zašpiněné oblečení naštěstí vypere pračka. Vyčistila jsem i své oblíbené růžové crocsky, které byly zapatlané sazemi. Znovu vytřela, protože mezitím se mi za kamny, kde ještě zůstala slabá vrstvička popela, protáhl kocour a roznesl saze i tam, kde předtím nebyly. Ještě mě čeká udělat si manikúru, která nevydržela zátěž mého počínání. A vyprat všechny záclony a závěsy. Když už to budu dělat, rovnou umyju i okna. Samozřejmě i vršky skříněk kuchyňské linky - kamna jsou přece v kuchyni a saze sem určitě taky zalétly. A taky umyju lustry a další světla. Jo a koberec v kuchyni, kde jsou taky rozšlapané saze. A nesmím zapomenout čistě povléknout, protože kocour se prohnal i po posteli. V podstatě udělám takový malý jarní úklid. Nakonec, stejně bych to musela na jaře udělat a to není zase tak daleko. V podstatě za dveřmi.

Kamna (ne)táhnou stejně jako předtím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pavlína Pavlína | 16. února 2016 v 19:09 | Reagovat

Pusť si Popelku. Ať viš, do čeho jdeš.
Čau Dorinka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama