O plameňákovi Kubíkovi a malé rybce

3. srpna 2015 v 12:23 | ač |  Pohádky
V daleké Africe žije společně s ostatními zvířaty také spousta ptáků. Často se stahují k řekám a jezerům, protože ke svému životu potřebují vodu. Ve velkých hejnech tu uvidíte vysoké a štíhlé krasavce - jejich peří hraje všemi odstíny růžové a oranžové. Nemůžete si je s nikým splést, protože hoří barevnými plameny jako žádní jiní. Proto se jim také říká plameňáci.

Plameňák Kubík byl čerstvě vylíhnuté mládě, které se nehnulo z hnízda. Měl pořád hlad, a tak hlasitě pípal, aby o tom řekl svým rodičům. Ti se mohli ulétat a uběhat, aby mu do zobáčku přinesli ta nejchutnější sousta. Jednou večer už byl tatínek tak unavený, že na Kubíkovo hladové kňourání odsekl:
"Počkej, až budeš ve školce, tam se s tebou nebude nikdo tolik trápit jako my. Dostaneš svou porci a ta ti bude muset stačit."
"Do školky? Já budu chodit do školky?" divil se Kubík.

"Ano, a s tebou další malí plameňáci. Bude vás tam několik tříd a budou se o vás starat učitelé a učitelky," povídal tatínek.
"A co tam budeme dělat?" vyptával se zvědavý Kubík.
"Budete se učit plavat a lovit, abyste se o sebe uměli postarat," vmísila se do rozhovoru také maminka.
"Jééé, tak to už se těším. Budu si moct ulovit spoustu jídla a nacpat se, jak budu chtít," radoval se Kubík.
"To ale budeš muset být hodně šikovný, protože tady u jezera jsou každý den stovky plameňáků a dalších zvířat. A všichni hledají jídlo, aby se uživili," vysvětlovala Kubíkovi maminka.
"A kdy už to bude?" ptal se nedočkavý Kubík.
"Vydrž ještě tak týden, než budeš mít silnější nohy. Pak už tě nebudeme moct chránit, budeš muset opustit naše hnízdo a vydat se do školky," uklidňoval netrpělivce tatínek.
Kubík se uvelebil v hnízdě, zavřel oči a myslel na to, jaké to bude, až bude ve školce a až bude umět lovit. Jak tak přemýšlel, za chvíli usnul. Rodiče si konečně mohli na chvíli odpočinout. Zhltli pár výživných ráčků a pak i oni usnuli.

Den za dnem utíkal a Kubík byl hodinu od hodiny silnější. Rostl jako z vody a už dávno nepřipomínal neopeřené mládě. Jednoho dne mu tatínek řekl:
"Kubíku, je to tady. Dneska je tvůj velký den. Už nejsi malý plameňák, a tak nemůžeš být jenom v hnízdě. Odvedeme tě s maminkou do školky, kde se budeš učit být dospělým."
"Už dneska? Jupí, to mám radost!" jásal Kubík.
Maminka ho přitiskla k sobě, pohladila ho křídlem po hlavě a zobákem mu urovnala peří, aby jim ve školce neudělal ostudu.

Kubíkovi se ve školce moc líbilo. Rychle si našel kamarády a poslouchal učitele a učitelky. Snažil se být co nejdříve soběstačný, aby nemusel spoléhat na to, že ho někdo nakrmí. Také chtěl dokázat rodičům, že ho dobře vychovali. Jedinou jeho chybou bylo, že byl nedočkavý a malinko zbrklý.

Jednou byla celá školka na břehu jezera a dospělý plameňák jim ukazoval, jak se loví drobní mlži. Kubík to také zkoušel a šlo mu to docela dobře. Najednou uviděl rybku, která bloudila v mělké vodě mezi nohama malých plameňáků. Jakmile se k němu přiblížila, Kubík vystřelil zobákem jako blesk a rybku ulovil. Okamžitě ji spolkl, aby mu ji náhodou nechtěl někdo vzít. Byla na něho ale příliš velká, a tak se začal dusit. Lapal po dechu, poulil oči a zmateně mával křídly. Kamarádi se na něho nechápavě dívali, protože nevěděli, že se mu v krku vzpříčila ryba. Naštěstí si toho všiml pan učitel, který rychle pochopil, co se stalo. Otevřel Kubíkovi zobáček, svým zobákem chytil rybku za ocas a obratně ji vytáhl ven. Jakmile spadla vylekaná rybka do vody, v mžiku uplavala pryč. Kubík začal kašlat, až mu tekly slzy jako hrachy. Ale konečně mohl dýchat.
"Kolikrát jsem vám říkal, že rybky nejsou pro nás, plameňáky, ale pro jiná zvířata," povídal pan učitel. "Ryby jsou na nás moc velké a mohou nás udusit. Tvé hltání tě málem stálo život. To už raději nikdy nezkoušej," pokáral Kubíka. "A vy ostatní si to dobře zapamatujte."

Od té doby už Kubík poslouchal pokyny svých učitelů. Zjistil, že se nevyplácí dělat si za každou cenu věci po svém. Není přece žádná hanba poslechnout rady zkušených a moudrých. Až bude dospělý, také on bude malým plameňákům předávat své zkušenosti, aby je ochránil před zbytečnými chybami. A kdo ví, třeba se z něho stane i učitel, který bude ve školce malé plameňáky učit, co a jak se má správně lovit. Určitě jim poví příhodu, jak jako malý lovil rybku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kirja Kirja | Web | 6. srpna 2015 v 12:07 | Reagovat

Roztomlé:)
Úplně mi to připomnělo jednoho dvouletého chlapečka, který se taky jmenoval Kubík. Jednou jsme mu dali plyšáka velblouda a zeptal jsme se ho, co je to za zvířátko. Odpověděl: "Olel.":D

2 Alena Čechová Alena Čechová | 6. srpna 2015 v 12:27 | Reagovat

Taky hezké :-D  Děti mají krásné odpovědi a často mě svými postřehy dostanou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama