O antilopě Lence, která uměla skákat do výšky

26. května 2015 v 10:19 | ač |  Pohádky
V africké savaně, o které jsem vám už několikrát povídala, žila s ostatními zvířaty také antilopa. Vypadala trochu jako jelen, ale byla mnohem barevnější a uměla skvěle skákat. Ta, o které vám budu vyprávět, se jmenovala Lenka. Měla bílé bříško a elegantní hlavu a na boku tmavě hnědý pruh. A protože pořád běhala a trénovala skoky do výšky i do dálky, byla krásně štíhlá. Zkrátka byla to taková hezká sportovkyně, na kterou byla radost se dívat.

Jednou se Lenka se svým stádem pásla v zelené trávě. Okusovala šťavnatá stébla a pomalu přežvykovala, aby si je vychutnala. Najednou ji něco zašimralo na noze, Lenka se lekla a vyskočila. Skočila ale tak vysoko, že opice Hanka, která si trávou krátila cestu k vysokému stromu, ji úplně ztratila z očí. Když doskočila zpátky na zem, Hanka nevěřila vlastním očím.
"No ty teda skáčeš pěkně vysoko," povídá. "Kde ses to naučila?"
"Nikde, my antilopy to umíme všechny. Ale pravda je, že já trénuju, abych byla ještě lepší," řekla Lenka.
"A jsi nejlepší?" ptala se zvědavě Hanka.
"To nevím, nikdy jsem se o to nestarala," odpověděla jí antilopa.
"Já mám nápad! Uspořádáme závody," nadšeně vydechla opice.
"Nooo, to by šlo," zamyslela se Lenka.
A protože Hanka byla pro každou legraci, okamžitě oběhla všechna zvířata v savaně, aby jim řekla o závodech ve skákání. Zvířatům se nápad zalíbil, a tak se na soutěž začala připravovat.


Druhý den přesně v deset dopoledne se zvířata sešla u vysokého akátu. Byla tu připravená podivná branka, sestrojená z uschlých větví. Opice Hanka všem ukázala, jak se přes větve skáče a že lidé tomu říkají laťka. Ta se dá zvedat nahoru nebo dolů, podle toho, do jaké výšky se bude skákat. Ta Hanka je ale chytrá, říkala si zvířata, a už se těšila na závod.
"Přihlásilo se několik zvířat," oznámila divákům Hanka. "Antilopa Lenka, gepard Láďa a gepardice Áďa, slůně Bertík a zebra Amálka. Budou skákat přes laťku, a když přeskočí, postupují do dalšího kola." Hanka vysvětlila pravidla závodu, rozdala závodníkům čísla a udělala do hlíny startovní čáru.
"Jako první skáče zebra Amálka," zavolala Hanka. Amálka se rozeběhla, na startovní čáře se odrazila a hladce přeskočila laťku. Zvířata jí zatleskala a už se zvědavě dívala na dalšího skokana.
"Druhý závodník je slůně Bertík," řekla Hanka. Bertík se také rozeběhl, a protože v poslední době hodně vyrostl, ani se nemusel moc namáhat, aby laťku přeskočil. Dočkal se zaslouženého potlesku.
"Třetím závodníkem je gepard Láďa a hned po něm gepardice Áďa," zvolala Hanka. Pro oba gepardy nebyl žádný problém laťku přeskočit, a tak i oni postoupili do dalšího kola.
"Jako poslední skáče antilopa Lenka," povídá Hanka. Lenka udělala dva kroky, pak se odrazila a laťku nechala hluboko dole pod sebou. Vyskočila tak vysoko, že se ostatním zvířatům zatajil dech. Nejrychleji se vzpamatovala opice Hanka. Posunula laťku, teda vlastně uschlou větev, v brance o pěkný kus výš, aby to závodníci neměli tak lehké, a zavolala:
"Pokračujeme druhým kolem závodu! Připravte se, a jako první skáče zebra Amálka." Po Amálce skákali další závodníci a všichni zase uspěli. Hanka pak posunula laťku pořádně vysoko. Všem zvířatům bylo jasné, že přeskočit nebude nic jednoduchého. Ve třetím kole se už asi rozhodne o vítězi závodu.
Zebra Amálka si stoupla na startovní čáru, rozeběhla se a těsně před laťkou kopyty zabrzdila, až se kolem zaprášilo. "Neskáču, na mě už je to moc vysoko, mohla bych si odřít břicho," povídá.
Pak se přichystalo slůně Bertík. Běželo, běželo, pak se odrazilo a skočilo přímo na branku. Suché větve neudržely jeho váhu a Bertík ji celou polámal. Zvířata se smála, až se za břicho popadala, jak to bylo legrační. Bertík se zvedl ze země, sklepal ze sebe prach a povídá: "Tohle už asi nikdo nepřeskočí, když se to nepodařilo ani mně…"
Gepard Láďa si ale věřil. Zvířata pomohla Hance postavit novou branku, společně nastavili laťku a závod mohl pokračovat. Láďa se přikrčil, bylo vidět, jak se soustředí, najednou se rozeběhl a skočil. Jenomže si to nějak špatně vyměřil a ocasem shodil laťku.
"Nepřeskočil," volala hned Hanka, aby to bylo všem jasné.
Na start se připravila gepardice Áďa. Také ona se přikrčila, rozeběhla se a - předními packami laťku shodila. Ani jí se nepodařilo přeskočit. Přece jen to i na ni bylo moc vysoko.
Jako poslední závodník čekala na startu antilopa Lenka. Pobíhala na místě, protahovala si všechny čtyři nohy, nakonec si odfrkla, udělala dva malé skoky, odrazila se od startovní čáry a lehce přeskočila nastavenou laťku. Pro jistotu skočila ještě výš, než bylo třeba. Laťka se ani nepohnula a Lenka doskočila na druhé straně branky na zem. Otočila se směrem ke zvířatům, která ani nedutala a zírala na Lenku s otevřenou pusou. Takový skok ještě nikdy neviděla. První začal tleskat lev Alfons.
"Jsem sice králem zvířat, ale musím uznat, že takhle ani já skákat neumím. Myslím, že vítěz našeho závodu ve skoku do výšky je jasný," řekl a plácal nadšeně tlapami. Ostatní zvířata se k němu ohromeně přidala. Lenka se ukláněla na všechny strany a šťastně se usmívala.

Od té doby je antilopa uznávanou nejlepší skokankou africké savany. A protože také lidé jsou soutěživí, i oni mají závody ve skoku do výšky. Dlouho pozorovali, jak to zvířata dělají a učili se od nich. Některým se to daří opravdu moc dobře. O těch nejlepších se říká, že umí skákat stejně jako krásné a štíhlé antilopy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama