Květen 2015

O supovi Standovi, který rád jedl

27. května 2015 v 13:51 | ač |  Pohádky

V africké savaně žije spousta barevných a elegantních zvířat. Bydlí tu i druhy, které moc krásy nepobraly. Třeba sup. Má dlouhý krk, na kterém sedí lysá hlava se zahnutým ostrým zobákem. Se silnými pařáty a pronikavýma černýma očima vypadá strašidelně jako nějaký zločinec.

Sup Standa, o kterém vám budu vyprávět, měl do krasavce opravdu daleko. Vůbec ho to ale netrápilo. Naopak byl docela rád, že se ho ostatní zvířata trochu bála. Aspoň na něho zůstalo víc jídla. To byl totiž Standův velký koníček - strašně rád jedl. Jakmile někde uviděl něco k snědku, hned byl u toho a nenechal se odehnat. Do každého jídla se pustil s takovou chutí, že se celá jeho supí rodina bála, aby na ni vůbec něco zbylo. Standa vždycky snědl všechno, až do posledního kousíčku.

Jednou létal Standa vysoko nad celou savanou, až úplně v oblacích, a hledal, co by dal do zobáku. Měl dobrý zrak, a tak mu na zemi nic neuniklo. Najednou uviděl velkou hromadu masa. Už u ní seděli jiní supové a Standa dostal strach, aby mu maso nechtěli někam odnést. Natáhl krk, přitiskl křídla k tělu a pustil se střemhlav dolů. Letěl jako střela, aby ho u masa nikdo nepředběhl a nějaká pěkná porce na něho ještě zbyla. Jakmile přistál na zemi, rychle běžel ke hromadě. Pustil se do ní svým ostrým zobákem a jedl a jedl, až nezůstalo jediné sousto. Břicho měl tak plné, že se nemohl ani pohnout. Jen ležel na zádech a otevřeným zobákem se snažil dýchat. Břicho ho tlačilo, jak hltal velká sousta. Ale co, kdy se mu zase povede, aby se tak dobře a dosyta najedl?
Vtom uslyšel lehké našlapování. Ohlédl se a uviděl, že se k němu pomalu blíží lev.

O antilopě Lence, která uměla skákat do výšky

26. května 2015 v 10:19 | ač |  Pohádky
V africké savaně, o které jsem vám už několikrát povídala, žila s ostatními zvířaty také antilopa. Vypadala trochu jako jelen, ale byla mnohem barevnější a uměla skvěle skákat. Ta, o které vám budu vyprávět, se jmenovala Lenka. Měla bílé bříško a elegantní hlavu a na boku tmavě hnědý pruh. A protože pořád běhala a trénovala skoky do výšky i do dálky, byla krásně štíhlá. Zkrátka byla to taková hezká sportovkyně, na kterou byla radost se dívat.

Jednou se Lenka se svým stádem pásla v zelené trávě. Okusovala šťavnatá stébla a pomalu přežvykovala, aby si je vychutnala. Najednou ji něco zašimralo na noze, Lenka se lekla a vyskočila. Skočila ale tak vysoko, že opice Hanka, která si trávou krátila cestu k vysokému stromu, ji úplně ztratila z očí. Když doskočila zpátky na zem, Hanka nevěřila vlastním očím.
"No ty teda skáčeš pěkně vysoko," povídá. "Kde ses to naučila?"
"Nikde, my antilopy to umíme všechny. Ale pravda je, že já trénuju, abych byla ještě lepší," řekla Lenka.
"A jsi nejlepší?" ptala se zvědavě Hanka.
"To nevím, nikdy jsem se o to nestarala," odpověděla jí antilopa.
"Já mám nápad! Uspořádáme závody," nadšeně vydechla opice.
"Nooo, to by šlo," zamyslela se Lenka.
A protože Hanka byla pro každou legraci, okamžitě oběhla všechna zvířata v savaně, aby jim řekla o závodech ve skákání. Zvířatům se nápad zalíbil, a tak se na soutěž začala připravovat.


O hyeně Helče, která se hlasitě chechtala

18. května 2015 v 19:30 | ač

Jestlipak víte, kdo je to hyena? Je to zvíře, které žije v Africe. Vypadá trošku jako pes, trošku jako kočka a když se začne chechtat, uslyšíte ji po celé savaně. Je to proto, že svým smíchem upozorňuje ostatní hyeny na nebezpečí. Aby ji slyšely, musí to být hodně nahlas.

Přesně tak to dělala i hyena Helča. Jmenovala se tedy Helena, ale protože to byla obzvlášť velká chechtalka, nikdo jí nikdy neřekl jinak než Helča. Byla to moc dobrá kamarádka. Každému pomohla, když to potřeboval, ráda si povídala a uměla poslouchat příběhy ostatních zvířat. Všichni ji za to měli rádi.

Jednou se Helča procházela savanou. Neměla zrovna nic kloudného na práci, a tak jen tak bloumala, dívala se na mraky, které se honily po obloze, a představovala si, jaké to bude, až bude zase pršet. Období dešťů je pro africká zvířata velký svátek, protože se mohou dosyta napít i vykoupat, tráva a stromy se zazelenají a přinesou spoustu potravy. Jak tak Helča koukala na oblohu, nevšimla si, že se před ní v trávě plazí velký zelený had. Málem na něho šlápla, ale had včas zasyčel a houkl na ni:
"Dávej pozor, málem jsi mě rozšlápla!"

Jak se veverky Ivanka a Irenka skamarádily s chobotnicí Klaudií

3. května 2015 v 17:59 | ač |  Pohádky
V jednom hustém zeleném lese žily dvě kamarádky. Jmenovaly se Ivanka a Irenka. Na uších měly rozverné štětinky, oháněly se dlouhým huňatým ocáskem a celé byly krásně zrzavé. Skákaly ze stromu na strom, občas huply i na zem, aby si našly nějaká semínka nebo oříšky. Už víte, kdo to byl? Správně, byly to veverky.

Naše dvě veverky byly moc hodné, rády se kamarádily s ostatními zvířátky v lese a ještě raději si spolu hrály na honěnou. Jak se tak jednou honily, ani si nevšimly, že už dávno nejsou v lese. Jejich hra je zavedla až do zoologické zahrady. Ivanka se zastavila na vysokém stromě a povídá:
"Irenko, dneska jsme to asi přehnaly, jsme moc daleko od našeho lesa."
"To teda jo. Ale tady je taky pěkně. A podívej, co je tu různých zvířat. Skoro jako u nás v lese," povídá Irenka.
"Já ale všechny neznám, ty jo? Podívej třeba tam na toho pruhovaného koně," říká Ivanka.
"Tak víš co, půjdeme si je všechny trochu prohlédnout."
A obě veverky hopkaly kolem výběhů, aby si zblízka prohlédly žirafy, slony, lvy, tygry, hrochy, medvědy a spoustu dalších zvířat. A že jich v zoologické zahradě mají!