Duben 2015

Jak čtu dětem pohádky

29. dubna 2015 v 17:10 | ač |  Příběhy
Napsala jsem několik pohádek o afrických zvířatech. Měla jsem na ně ze svého okolí samé hezké reakce, a tak jsem si řekla, že se o ně musím podělit. Sice je dávám sem na můj blog, ale ty, komu jsou mé pohádky hlavně určeny - děti - si je nepřečtou. Jednoduše proto, že ještě neumějí číst. Ale rády je poslouchají.

A tak jsem naťukla paní učitelky z mateřské školy v místě, kde bydlím, jestli by to pro "jejich" děti mohlo být zajímavé. Výsledkem je, že už několik měsíců chodím do školky. Pokaždé přečtu jednu pohádku, o které mi do příště děti nakreslí obrázky. Nejdřív si obrázky prohlédneme. Každý musím okomentovat, pochválit a hlavně - nesmím si je pak zapomenout odnést domů! A pak čteme a vzájemně se od sebe učíme. Já v křesle pro hosta, děti na barevných židličkách v půlkruhu proti mně.

Už vím, kdo má doma jaké zvířátko a jak se jmenuje. Kdo má sourozence a který z nich zlobí. Znám všechna jejich odřená kolena a boule na hlavě, vím, kdy jdou do divadla nebo plavat. Některé už si pamatuju jménem a ony mi říkají teto Alí. Pokřikují na mě, kdykoli mě potkají mimo školku a vyzvídají, kdy a o čem bude příští pohádka.

Jednou jsme si s dětmi povídali, která zvířata znají a o kterém z nich mám napsat. Způsobně se hlásily, pak už nevydržely a překřikovaly jedno druhé. Najednou z malé židličky vstal chlapeček s výrazným hlasem. Jakmile se postavil, ostatní děti hned zmlkly. Narovnal se a jasným a zřetelným hlasem důrazně povídá:
"Napiš kočku."
Jasné zadání, o kterém se nediskutuje.