Doživotní Julie

18. prosince 2013 v 20:26 | ač |  Příběhy
Jako v mnoha ženách, i ve mě dřímá notný kus romantičky. Často jsem si sama sebe představovala jako Shakespearovu Julii, pod jejímž balkonem se rozplývá obdivovatel nad její bezmeznou krásou a důvtipem.

Ve skutečnosti se mi to stalo jen jednou, když jeden z mých dospívajících ctitelů nakreslil křídou na chodník tank, z jehož hlavně vykukovala obrovská kytka. Vzhledem k tomu, že jsem tehdy bydlela v sedmém patře paneláku, musel nakreslil opravdu velký tank, abych ho dobře viděla. Samozřejmě kolem své malůvky nešetřil ani krásnými slovíčky. Romantiku ale naprosto zničila pragmatická poznámka mé mámy, že snad bude brzy pršet, aby veledílo rychle zmizelo. Celé sídliště přece nemusí sdílet infantilitu dotyčného puberťáka.

Teď bydlím v prvním patře a to mi dává luxus moci si povídat jen tak z okna. Když někdo zazvoní, neběžím hned ke dveřím. Nejdřív jdu pěkně v klidu k oknu, abych zjistila, kdo po mě co chce. Většinou jde o rodinné návštěvy, pošťačku nebo sousedy. Někdy ale přijde někdo jiný a já mohu mít pocit jako Julie, že dole pode mnou se odehrává tiché citové drama. I když to tak třeba není, ale ta možnost je povznášející.

Do konce svého života mohu být Julie na balkoně, odkud mohu házet růže svému vyvolenému. Doživotní Julie. Chvála prvnímu patru.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 HeČ HeČ | 19. prosince 2013 v 20:45 | Reagovat

Tank? A nebyl to Kuba? :-)  :-) Jinak si myslím, že Julie se již brzo dočká svého Romea ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama