Krabice na tajemství

20. listopadu 2013 v 16:38 | ač |  Příběhy
Asi každá z nás má nějakou tu krabici nebo aspoň krabičku, kam si schovává drobnosti, malá tajemství, která umí ocenit jen ona sama. Jsou tu dopisy, fotky, kamínky, obrázky, staré prstýnky, vylisované květiny, přáníčka od dětí, naivní básničky a spousta dalších věcí, které další generace asi bez milosti vyhodí do popelnice.

Při stěhování se mi ta moje krabice dostala do ruky a já seděla uprostřed chaosu, obklopená nábytkem a věcmi, které se chtěly schovat do skříní. Probírala jsem se svými prvními pokusy o literaturu i poezii, básničkami, které jsem dostávala od svých ctitelů, v některých případech to byly dokonce celé básnické sbírky nebo deníčky, literární tvorbou mého dědy, kresbami, nebo spíš neumělými črtami. Záviděla jsem si tu volnost a svobodu, tu hromadu času, kterou jsem tím vším psaním, přemýšlením, lelkováním a sněním strávila.

Začetla jsem se do dopisů, které jsem dostávala od dospívajících mužů. Byly tak krásné. Nebylo v nich nic vypočítavého, vršila se tu obrovská slova o lásce, o největší lásce, kterou člověk může zažít, i o překonané lásce, o hněvu, zradě a nenávisti. Všechny byly upřímné a já se přistihla, že mě mrzí, že už to nemůžu znovu zažít. Jistě, lásku snad zažít můžu. Nikdy ale nebude tak bezstarostná jako letní koupání v řece nebo podvečerní klábosení na zahradě.

I když, co já vím…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 HeČ HeČ | 19. prosince 2013 v 20:41 | Reagovat

Takovou krabičku mám taky. A v ní krásné vzpomínky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama