Život lesem, les životem

31. října 2013 v 13:56 | ač |  Příběhy
V jedné z knížek mého oblíbeného autora jsem se dočetla, že život člověka se dá přirovnat k lesu. Někdo ho má plný slunce, hub a malin, kde je každý pobyt příjemným zážitkem. Někdo má les zarostlý houštím, které brání nezvaným vetřelcům, aby do něho vůbec vstoupili. Někdo má ve svém lese vysoké, štíhlé stromy, které chrání ty menší, jiný zase nízké kosodřeviny, nad kterými se válí zlověstná mlha. Některé lesy bičuje déšť, v jiných je spousta sněhu, další je pustý a prázdný, s holými kostrami suchých větví.

Přemýšlela jsem, jaký je ten můj les - život. Jak ho vidím já a jak se v něm cítí ostatní. Mají chuť se v něm projít, nebo se na okraji raději zastaví a nejdou dál? Tuší, že na ně čekají teplé mýtiny s lesními jahodami, měkkým mechem a pařezy, na kterých si mohou odpočinout? Vědí, že si mohou lehnout do vysoké trávy, dívat se do slunce a pozorovat plující mraky?

Můj les vede kolem cesty s bílými kamennými patníky. Koruny mých stromů se k sobě sklánějí, aby poskytly stín v parném horku a chránily poutníky před lijáky a sněhovými bouřemi. I ty v mém lese občas jsou. Můj les je šťavnatý zelení, rostou tu borovice, smrky a jedličky, duby a buky, sem tam i štíhlá bříza. Můj les nikdy nespí, otevírá a zavírá květiny, dýchá s větrem a sní o dobru a lásce.

Tak ho vidím já.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama