Židle u řeky

30. srpna 2013 v 16:31 | ač |  Příběhy
Ráda jezdím vlakem. Pozoruji ubíhající krajinu, lidi kolem sebe a snažím se co nejvíc vnímat to, co bych jako řidička auta neměla možnost vidět.

Než jsem si stačila uvědomit, že je léto, proklouzlo mi mezi prsty. Stromy kolem Berounky jsou ještě zelené, ale sem tam už prosvítá nějaký ten barevný list. Řeka je líná, jako by se připravovala na zimu. Po ránu se kolem vody válí mlha, celé dopoledne stoupá z lesů, ale sluníčko nakonec přeci jen vyhraje. Na pár dní nebo týdnů, pak už bude mít sychravé počasí převahu.

Přejeli jsme most ve Žloukovicích a jeli podél Berounky. Mezi stromy a keři těsně u břehu stály dvě osamocené židle. Jedna bílá plastová a druhá hnědá, ošoupaná, dřevěná. Pěkně vedle sebe. Jako kamarádky se k sobě nakláněly, jako by si špitaly nějaké tajemství. Asi patří rybářům, kterých je tu v tuhle roční dobu spousta. Zrovna tu ale žádný nebyl, a tak vypadaly židle v té zelené přírodě dost nepatřičně. I když sem vlastně patřily. Někomu sloužily, někdo je potřeboval.

Vlak jel dál, lidé kolem mě si povídali a smáli se, nikdo se nepozastavil nad tím, jak dlouho tam asi ty židle stojí. Třeba jsou tam od loňska. Možná si na ně už nikdo nesedne, protože mezitím zemřel. Nebo je tam jejich majitelé zapomněli, protože změnili místo svého rybolovu. Nebo se tam samy přemístily, v domku a na zahradě se jim dlouho nelíbilo. Židle cestovatelky.

Vlak si prorážel cestu mlhou, sluníčko se za každou cenu snažilo prodrat na zem, židle stály a já se usmívala. Všechno bylo v pořádku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama