Červen 2013

Chystám oslavu narozenin

27. června 2013 v 9:25 | ač |  Příběhy
Celý život jsem toužila po krásné zahradní slavnosti plné slunce, bílých ubrusů, květin, milých lidí a smíchu. A tak jsem se rozhodla, že i když jsem měla kulaté narozeniny už v únoru, oslavím je v srpnu na zahradě mého táty, kam se určitě všichni vejdeme.

Asi budou židle každý pes jiná ves, občerstvení uvařené, upečené a vyrobené z většiny doma, ale to je právě ono. Nechci žádné okázalosti, dám přednost hezké atmosféře, rodině a přátelům. Věřím, že se nám to všem bude líbit právě takhle a budeme spokojenější než v nastrojené restauraci.

Zbývá jen objednat počasí, aby sluníčko opravdu svítilo - nebo aspoň nepršelo.

Jen by mě zajímalo, proč si v počítači tvrdošíjně ukládám podklady k oslavě do složky Oprava pračky. Možná proto, že je hned nad složkou Oslava narozenin. Nebo mi tím chce dát někdo nahoře najevo, že bych se měla dát nejdřív dohromady, než začnu slavit? Nebo že by mě snad čekala oprava pračky? Asi raději opravím sebe i pračku, abychom si to užily obě. Já během oslavy a ona po ní.

Kocovina

18. června 2013 v 9:51 | ač |  Říkanky
Má to vina
v láhvi vína
medovina

Polovina
z toho vína
mně do klína

Kocovina
klukovina
volovina

Kde máš tašku?

12. června 2013 v 19:17 | ač |  Legrácky
Moje malá praneteř zase jednou prokázala vysokou inteligenci, lišáckost a dětskou bezprostřednost.

Během houpání na houpačce se mi upřeně dívala na mé bílé tričko s modrým pruhovaným srdcem a pak povídá: "Máš hezký tričko." Nutno poznamenat, že i přes svůj nízký věk mě sleduje jako ostříž a jakmile za ní přijedu v něčem, co ještě neviděla, okamžitě to komentuje.
"Líbí se ti?" povídám.
"Líbí."
"Tak až budu zase v Praze, podívám se do obchodu, jestli nemají nějaké i pro tebe, chceš?"
"Chci.... A máš peníze?"
"Mám, neboj se."
"A kde?"
"V peněžence."
"A kde máš peněženku?"
"V tašce."
"A kde máš tašku?"
"Doma."

Pak se začala vrtět a to bylo jasné znamení, že už je houpání dost a chce zpátky na zem. Chvíli běhala po zahradě, pak mě chytla za ruku a povídá. "Tak jdeme."
"A kam?"
"Pro tašku."
"Jo ty myslíš, že půjdeme tričko kupovat teď?"
"Jooo."
"No to ne, je neděle a to tady mají v obchodě zavřeno."
"Ale v Praze mají otevřeno."

Raději jsem rychle téma zamluvila, nebo by začala shánět ochotného řidiče, který by nás do obchodu dovezl. A věřím tomu, že by nějakého určitě přemluvila. Nejde o to, že bych jí nějakou parádu nechtěla koupit - koneckonců už mám tričko od pondělí koupené a připravené. Jen ji nechci ošidit o kouzlo překvapení a pocit, že jsem na ni myslela a nezapomněla na její přání.