Žirafa s krásnýma očima

13. října 2012 v 11:08 | ač |  Pohádky
Kdesi daleko v africké savaně žila překrásná žirafa Kateřina. Byla štíhlá a vysoká, jako nějaká modelka. Na urozeném dlouhém krku nesla hlavu s malou korunkou, která nenechávala nikoho na pochybách o jejím šlechtickém původu. Opravdovou korunou jejího vzhledu ale byly tmavé a hluboké oči, rámované hustými, zahnutými řasami, za které by se nemusela stydět žádná hvězda filmového plátna.

Kateřina se tvářila, jako by o své kráse ani nevěděla. Na svět se dívala z výšky, ale kdykoli měla možnost popovídat si s ostatními zvířátky, vždycky ochotně ohnula krk a přiblížila hlavu k zemi. Její nádherné oči si tak všichni mohli prohlédnout pěkně zblízka.
Jenomže Kateřina skláněla hlavu pořád blíž a blíž, až se kamarádi divili, co to provádí. Krásná žirafa totiž začala vidět věci rozmazaně a ostře viděla, jedině když měla věci doslova před nosem. Zkrátka potřebovala brýle.


Už jste ale někdy viděli v Africe nějaké zvíře s brýlemi? Kateřina ani nevěděla, že něco takového existuje. A tak chodila savanou a všude strkala svůj dlouhý krk až k zemi, aby se přesvědčila, že opravdu okusuje trávu. S listím to bylo jednodušší, protože mohla schovat hlavu mezi větve stromů, a nikdo se nedivil, co tam dělá.
Opice Hanka ji už dlouho pozorovala. Jednoho dne nevydržela a vybafla na Kateřinu:
"Ty, Káčo, proč pořád ke každému strkáš hlavu tak blízko?"
Žirafa se nejdřív lekla, protože si Hanky vůbec nevšimla.
"Protože jinak špatně vidím. Nevím, čím to je," odpověděla opici.
Hanka se na chvíli zamyslela a pak se celá rozsvítila. "Počkej tady, nikam nechoď, možná pro tebe něco mám." A pelášila vysokou trávou pryč.
Kateřina tedy čekala, jak jí Hanka řekla. Z dlouhé chvíle okusovala listy vysokých akácií a zadumaně přežvykovala. Proč tu má stát? Co asi opice chystá?
Po nějaké době se začala tráva v savaně vlnit a najednou z ní vyskočila Hanka a něco nesla v ruce.
"Sehni hlavu, Káčo," povídá.
Kateřina se kopyty doširoka rozkročila a ohnula krk až k zemi. Hanka vzala do obou rukou žíhané hnědé brýle a nasadila je žirafě na oči. Ta sebou leknutím až cukla. Místo Hančina obrysu najednou ostře uviděla každý její chlup, oči a uši, dokonce i zuby opičího úsměvu.
"Tak co, je to lepší?" ptala se Hanka.
"To je úžasné, vidím všechno kolem sebe jako pod mikroskopem," jásala Kateřina a její krásné tmavé oči se zalily slzami štěstí. "Ale co tomu řeknou ostatní zvířata? Nebudou se mi smát, že nosím - co že to jsou? Brýle?"
"Nebudou, brýle mají podobnou barvu jako tvoje strakatá kůže, dokonce jsou i podobně žíhané. Uvidíš, že si jich nikdo ani nevšimne. A navíc - kdo z nás vidí do takové výšky, ve které nosíš hlavu?"
"A kde jsi je vzala?" divila se Kateřina.
"Kousek odtud byl tábor a někdo z lovců tady své brýle zapomněl. Když odjeli, našla jsem je pověšené na větvi trnovníku," řekla Hanka.
"Ty jsi skvělá, Hanko. Moc ti děkuji." Kateřina přiblížila hlavu až k Hance, našpulila rty a vlepila překvapené opici pořádnou pusu.

Od té doby chodila žirafa Kateřina savanou plavně, rozvážnými dlouhými kroky, a na všechny strany se spokojeně usmívala. Měla radost, že zase ostře vidí a nemusí si namáhat krk zbytečným ohýbáním.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 HeČ HeČ | 19. prosince 2013 v 20:00 | Reagovat

Tahle pohádka je vážně pecka! Mohla bych ji číst stále a stále dokola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama