Poblázněný místopis

29. října 2012 v 10:29 | ač |  Legrácky
Můj bratr nemá rád žádné velké a dlouhé řeči. Většinou se vyjadřuje úsporně, a když řekne fór, obvykle jde o jedno slovo nebo krátkou větu. Rád si ze všech ve svém okolí utahuje a přitom nehne ani brvou. Uvnitř se ale královsky baví, když mu zase někdo skočí na špek. Přiznám se, že já jsem vděčný objekt jeho legrácek. Často se nechám nachytat, a tak mi říká Špekáčku - není to proto, že bych byla otylá, ale vůči jeho vtipům bezbranná.

Tentokrát jsem terčem nebyla já, ale naše neteř, dospělá maminka dvouleté Rozálky. Jeli jsme za ní na chalupu. Vždycky je nedočkavá jako malé dítě. Telefonuje a posílá sms, aby zjistila, kdy už přijedeme.
Bratr jí v průběhu naší cesty psal názvy obcí, kterými jsme se blížili ke Křivoklátu.
"Jeneč."
"Unhošť."
"Sýkořice."
Po dalších třech názvech, kdy už bylo patrné, že budeme v cíli naší cesty cobydup, najednou napsal:
"Mělník."
Samozřejmě se hned rozdrnčel telefon:
"Jakej Mělník? Jsi se zbláznil? Kam jedete, vy nejedete sem? A kde teda jste?"
Vzápětí jsme zastavili před domem, kde neteř bydlí, vyběhli schody a zvonili u dveří.
"Jo Mělník, jo?" smála se neteř.

Bratr zase vyhrál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HeČ HeČ | 9. listopadu 2012 v 9:18 | Reagovat

Tak tahle historka mě fakt dostala. Mělník..skvělý!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama