Srpen 2012

Jdeme dál a výš

27. srpna 2012 v 13:19 | ač |  Říkanky
Jdeme dál a výš
a hlouběji.
Jenže co ty víš,
co já mám nejraději.

Jdeme dál a výš
a naději,
jen tu mi smíš
slibovat na později.

Jdeme dál a výš,
ztraceni v ději.
Nic už nepovíš
bílému čaroději.

Jdeme dál,
pořád dál.
Utíkáme beznaději.

Máma

26. srpna 2012 v 18:48 | ač |  Říkanky
Moje máma,
to byla dáma,
jo to byla dáma.

Proplula hrama,
dětskýma snama,
zvládla i drama.

Trpěla s náma,
každého rána,
když přišla rána.

Moje máma,
veselá vrána,
ve smrti sama.

Sprosté slovo sem, sprosté slovo tam

26. srpna 2012 v 18:30 | ač |  Legrácky
Nejsem příznivcem užívání sprostých slov. Někdy jsou ale takové situace, kdy pádně zvolené sprosté slovo prostě sedne. Tak, jako by jiné nesedlo. Dokonale vystihne podstatu. A tak se ani já občas nevyhnu nějaké takové perle.

Jako když mě kdysi rozčílil můj manžel, kterému jsem chtěla při hádce vmést do tváře větu: "Velký hovno, milý chlapče!" Místo toho mi z pusy vyklouzl roztomilý paskvil: "Hovno hovno, velký chlapče!" Můj muž se na mě udiveně podíval a začal se smát. Na celé kolo. Byl to smích z rodu nakažlivých. Začaly mi cukat koutky úst, tatam byla vážnost situace a já se rozřehtala stejně jako on. Bylo po hádce.

Moje důstojnost ani role manželky nijak neutrpěla. Naopak jsem ukázala, že se umím zasmát sama sobě. A to je moc důležité - ve vztahu, v životě, vždycky a všude. A když tomu pomůže sem tam nějaké to sprosté slovo, proč ne?

Rudočerná

13. srpna 2012 v 10:13 | ač |  Říkanky
Ve dne tma byla pustá,
rudočerná vášní hustá.
Jen zlehka jsi mě na rty políbil,
mé kůži ses rázem navždy zalíbil.

Tvé ruce zajiskřily ve tmě,
má dlaň ti řekla - veď mě
po zahradách mého těla,
abych se o sobě cosi dozvěděla.

Můj kocour domácí

7. srpna 2012 v 20:18 | ač |  Říkanky
Mám doma kocoura,
co vůbec nekňourá.
Je to můj hrdina,
pouští mě do kina.

Taky se rád mazlí -
nemám mu to za zlý.
Vždyť je to můj mazlíček,
co má mlsný jazýček.

Občas vysune dráp,
když si nechci hrát.
Běhá si po bytě
svižně a hbitě.

Mám doma kocoura,
nikde se necourá.
Sedí pěkně doma,
skvělý život - to má.