Zebra Amálka a pyžamo

24. července 2012 v 10:41 | ač |  Pohádky
Povím ti pohádku o zebře. Víš, jak vypadá zebra? Jako bílý kůň s černými pruhy. Znám jednu, jmenuje se Amálka, a ta pruhy nenosila pořád. Na noc je odkládala, aby si je nepomačkala, a oblékala si pohodlné pyžamo. Byla to trochu fintilka.

Celé dny stála před zrcadlem a prohlížela se. Kontrolovala, jestli si ráno správně natáhla pruhy, jestli má naleštěná kopyta, aby měla do hebka rozčesaný ocas a hřívu a aby měla dobře zastřiženou ofinu nad čelem. Taky dbala o své zdraví. Dvakrát denně si čistila zuby a kloktala, aby měla zvučný hlas. To kdyby se blížil lev nebo tygr a ona by měla varovat ostatní zvířata hlasitým zaržáním. Zapomněla jsem ti říct, že Amálka žije v Africe, kde není život tak jednoduchý a pohodlný jako v zoologické zahradě.


Amálce její pruhy moc slušely. Uměla je nosit jako královna a byla na ně patřičně pyšná. Důstojně kráčela savanou s hrdě vztyčenou hlavou a pokradmu se dívala, jestli ji zvířata obdivují. Dělalo jí to moc dobře. Občas ji někdo zastavil a ptal se, jestli je těžké starat se o takovou krásu. To pak měla po celý zbytek dne velkou radost a usmívala se na všechny strany, až jí z tlamy koukaly velké bílé zuby.

Tou svou důstojností ale občas Amálka lezla některým zvířatům na nervy. Hlavně zlomyslným a potměšilým opicím. Šéfem bandy zlobivých opic byl Ruda. Pořád vymýšlel nějaké lotroviny a nenechal nikoho na pokoji. Jednou Ruda potkal Amálku a ptal se jí:
"Čau, Amálie, myslíš, že bych taky mohl mít pruhy, jako máš ty?"
"Určitě," odpověděla mu Amálka. "Ale jenom kdyby ti někdo nabančil a udělal ti pruhy holí. Zasloužil by sis to za to tvoje zlobení."
Banda opic se smála, až se za břicho popadala, a Amálka klidně odkráčela do stínu vysoké trávy, aby si chránila pruhy před prudkým africkým sluncem. Její odpověď Rudu strašně rozčílila. On přece není žádný lump, ostatní zvířata ho mají ráda, tak co se té protivné Amálii nelíbí? Rozhodl se, že se jí pomstí.

Jako každý večer si Amálka vyčistila zuby, pročesala hřívu a ocas, svlékla si pruhy a opatrně je přehodila přes židli. Ještě je na dobrou noc pohladila, zapnula si knoflíčky od pyžama a vlezla do postele. Složila kopyta pod hlavu, třikrát se zhluboka nadechla a už spala. Na to čekal Ruda. Skočil oknem do pokoje, rychle sebral pruhy a utekl. Na břehu nedalekého jezírka se do nich oblékl a díval se na sebe do hladké vody jako do zrcadla. Jenomže pruhy mu byly velké, a tak Ruda vypadal spíš jako šašek.
"To teda nechápu, co na těch pruzích Amálie má. Tady je to úzké, tady zase široké. To je mi divný střih." A protože najednou nevěděl, co si má s pruhy počít, složil je do ranečku a schoval ho pod kámen.

Ráno se Amálka probudila a její první pohled patřil pruhům, složeným na židli. Už se těšila, až si je zase oblékne. Jenomže ouha! Žádné tam nebyly! Vyskočila z postele a začala pruhy hledat. Na zemi nebyly, ani v celém domečku, ani venku kolem. Co se to stalo? Co já budu dělat? Říkala si Amálka a celá nešťastná ronila velké smutné slzy. Copak můžu ven mezi ostatní zvířata v pyžamu? Vždyť se mi budou všichni smát! Zebra v pyžamu! Fintilka Amálka v pyžamu! A jak tam tak seděla jako hromádka neštěstí, kde se vzal, tu se vzal opičák Ruda.
"Čau Amálie. Venku pod kamenem jsem našel takový divný raneček. Je to samý pruh. Nevíš, co to může být?" V Rudovi se hnulo svědomí, a tak se rozhodl pruhy zebře vrátit.
Amálka zvedla hlavu, skočila po zmačkaném balíčku, rozložila ho a začala jásat radostí.
"Rudínku, to jsou moje pruhy! Ty jsi zlatíčko! A jaké jsou špinavé, podívej. Musím je hned vyprat a usušit na sluníčku." Amálka vytáhla necky, rychle pruhy vyprala a pověsila je za domečkem na šňůru. Ještě byly trochu mokré a už je na sebe natahovala. Asi se trochu bála, aby jí je zase někdo neodnesl.

Od té doby si už Amálka raději na noc pruhy nesvléká. Přestala nosit nos nahoru, jako to dělala dřív, a začala se víc kamarádit s ostatními zvířaty. Nejvíc s Rudou. Občas ho povozí na zádech a on jí za to češe hřívu a ocas. Je rád, že nepřišla na to, že nočním zlodějem byl vlastně on.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 briannag briannag | 26. července 2012 v 12:10 | Reagovat

Jéé, to bylo docela pěkný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama