Praní, mrak a elektřina

16. června 2012 v 11:48 | ač |  Příběhy
Podle předpovědi počasí mělo ten den být 31 oC. Televizní rosnička se usmívala a vykládala něco o tom, že bude vysoký index schnutí prádla. V životě jsem o takovém indexu neslyšela, ale na druhou stranu není těžké to odhadnout, když má být takové teplo. Nechala jsem se tedy malinko ovlivnit a vyprala své prádlo, aby úžasně rychle schlo. Říkala jsem si, že bych mohla vyprat víc praček, protože než doperu druhou várku, jemné kousky by už mohly být suché.
Jenomže po obloze se začaly honit mraky a ze slunečného rána bylo zamračené jitro, které rozhodně nevypadalo na to, že by podporovalo slibované schnutí.
Pak doprala pračka, program definitivně skončil a aby to dal najevo, cvakl spínač. Přesně v tu chvíli slunce vykouklo mezi mraky a začalo hřát o sto šest. To jako že jsem z přírody odčerpávala elektřinu a pak už nezbylo na sluneční energii? Když jsem přerušila tok elektřiny do své domácnosti, uvolnila se energie a sluneční paprsky mohly konečně pohladit prádlo všech těch, kdo skočili na ten přihlouplý index?
Mohla bych jednoduše vyzkoušet, jestli to byla jen náhoda, a zapnout další cyklus praní. Na druhou stranu se mi chtělo věřit, že jsou věci mezi nebem a zemí. Příště bych možná měla raději prát v ruce, pořídit si valchu, bělit prádlo na trávníku...
Tak to ani náhodou, překřičelo mě mé zhýčkané civilizované já. V Praze? V paneláku? Sušit u parkoviště? To raději na chvíli sobecky vypnu slunce. Je mi líto, ale věci mezi nebem a zemí možná existují, ale mého praní se netýkají. Tečka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama