Knižní rituál

10. června 2012 v 12:54 | ač |  Příběhy
Po nástupu elektronických komunikací se říkalo, že už nikdo nebude kupovat papírové noviny, protože všichni si je najdou na internetu. Stejné to bylo i s knihami. Naštěstí je pořád dost těch, kdo dávají přednost vůni tiskařských barev, tichému šustění papíru, krásným ilustracím a přesné knihtiskařské práci. Já k nim také patřím.
Každá kniha, jakmile se pouštím do jejího čtení, projde mým rituálem. Nejdřív si ji zvenku ze všech stran prohlédnu. Pak obracím první stránky. Jednu po druhé, aby mi neuniklo ani jedno písmenko. Čtu všechno. Kdo publikaci vydal, kdy, kde, kdo má corypight na ilustrace a design, dokonce očima přejedu i číslo ISBN. Pak přijde na řadu věnování autora a konečně celý děj. Nakonec přečtu doslov, obsah a tiráž. Neujdou mi ani záložky na obálce, pokud kniha nějakou má. Zkrátka zhltnu každé písmenko a obrázek nebo fotografii. Pak ještě chvíli nad zavřenými deskami dumám a snažím se v sobě zachovat dozvuky a atmosféru literatury, kterou jsem do sebe právě pojala.
Jenomže za pár měsíců si už z knihy pamatuju jen útržky. Má to ale jednu výhodu. Celý zbytek života mohu znovu a znovu číst knížky, které se mi někdy líbily. Už si totiž nebudu pamatovat, jak přesně se jejich děj odvíjel a jak dopadly. Budou mě proto pořád překvapovat, dojímat a rozesmívat. Ještě že mám tak děravou paměť.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama