Kde všude jsem

11. června 2012 v 15:43 | ač |  Legrácky
Na začátku byl vlastně docela běžný milostný dialog. Vyprávěla jsem ti, jak se mi o tobě zdá. Doslovně, že mi lezeš do snů. Se zjihlým pohledem jsi odpověděl, že mi jednou povíš, kam ti lezu já a kde všude mě máš.
Napadlo mě, že mě můžeš mít plnou hlavu. Nedokážu si pak ale dost dobře představit, kam zmizel například tvůj mozek. I když by pro mě bylo lichotivé přiznat si, že díky mně svůj mozek nepotřebuješ, protože se mnou stejně nemůžeš myslet. Tak k čemu by ti byl? Ostatně znám víc lidí, kteří na mě působí dojmem, že jim vrcholné dílo lidské centrální nervové soustavy chybí. Nebyl bys první ani poslední. Na druhou stranu je fakt, že nemám ráda hloupé muže, a tak bys pro mě zřejmě ztratil své kouzlo.
Nebo mě můžeš mít pod kůží. Jako masožravý skarabeus si pod ní vykousávám cestičky, abych se dostala tam, kam se mi zlíbí. A ty mi v tom nemůžeš zabránit. Pomalu a rafinovaně tě zničím, až z tebe nic nezbude. Celého si tě po kouskách přenesu do sebe. Pak se o tobě bude říkat, že ses láskou ke mně tak užíral, až nebylo možné očekávat jiný než tragický konec.
A nebo mě nosíš ve svém srdci. To ti opravdu nezávidím. Už tak máš dost starostí se svým krevním oběhem. Možná se bojíš postupné okoralosti, a tak jsi mě zavřel do svého srdce jako pojistku proti lhostejnosti, infarktům a podobným hrozbám zralého mužského věku.
Předpokladem všech předchozích úvah ale je, že jsem ti padla do oka. Jen doufám, že to nebyla moc velká rána a že jsem ti neublížila. To bych opravdu nerada. Předpokládám, že teď mě tedy máš plné oči a pro mě nevidíš jiné ženy. Přiznávám, že to mi vyhovuje.
Když o tom všem tak přemýšlím, možná se přeci jenom mýlím. Třeba tvoje úvaha o tom, kde mě máš a kam ti lezu, byla myšlena právě naopak. Snad mě máš tak plné zuby, že ti lezu krkem a možná i na nervy. Ležím ti v žaludku, protože jsi zjistil, že si mě hřeješ na prsou jako pověstného hada nabízejícího celou škálu nemravných pokušení. Máš mě plné brejle a snad i plné kecky. Třeba uvažuješ o tom, jaké by to bylo, kdybych ti vlezla na záda.
Ať je to jak chce, zalezla jsem ti za nehty a nemíním odtud hned tak vylézt. Jedině v případě, že bys sám chtěl. I tak se ti budu vkrádat do života. Budeš chtít, abys mě měl pořád na očích a abych ti s krví kolovala v celém těle.
Máš mě v sobě jako žlutou zimnici. Napořád.
Prostě mě máš a už se mě nezbavíš.
Jsem všude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 martina martina | E-mail | 20. června 2012 v 13:05 | Reagovat

tak to je bomba fakt, to si někam překopíruju a budu to vydávat za svoje hahahahha, nádhera

2 Alena Čechová Alena Čechová | Web | 20. června 2012 v 13:43 | Reagovat

No vopovaž se!!! :-D Ale sdílet to můžeš, to zase jo.

3 HeČ HeČ | 26. června 2012 v 14:22 | Reagovat

Tak tohle je naprosto geniální! Smekám :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama