Kazisvět Kilián

20. června 2012 v 21:20 | ač |  Pohádky
Krásná kněžna Klaudie klimbala, kolem kvetly kosatce a kopretiny, kniha klesla kněžně do kapradí. Krajem se klidně kolébaly kučeravé koruny klenů. Klekání. Kola kočáru klepala o kamení, kakofonií kantilén k ní kráčel král Karel. Klaudie kultivovaně koukala, krepový klobouk kryl kudrnaté kněžniny kučery. Král klekl na kolena, klasickou krabičku s kovovým kroužkem a klenutým krystalem kladl kněžně na klín. Klaudie kulila kukadla. Konečně. Kouzelný Karel. Kdy? Kde?
Klenbovím klusal kůň a kritik Karla, kouzelník Kilián, krákal. "Králi Karle, krásná kněžna Klaudie kraluje v Kiliánově kraji." A koltem kosil krále. Kouř z koltu kroužil kolem, Karel klesl na koberec. Krůpěje krve kouzlily kruté květy na košili, křehká kněžna Klaudie klečela a křísila krále. Křivák kouzelník křičel: "Klaudie, kam koukáš? Koupej se v krajkách, komfortu a korálech, které koráby a konvoji kořistním!" Kamenná Klaudie kopla Kiliána: "Kazisvěte! Krutovládče! Kryso!" Kavalerie kněžny kanonádou klepla kouzelníka. Konec krutihlava.
Konec Klaudie i Karla. Kněžna kvapem kráčela do kláštera, krášlit knihy v knihovně, kolébat koťata a krmit kozy kleriků. Koncert kožešin, koláčů a křídlovek končí. Z kněžny kněžkou. Králi Karlovi kvete klokočí, které Klaudie každodenně kropí, a kouzelník Kilián se krčí v koutě jako kramářské koště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama