O tom, kde všude jsem

10. října 2018 v 16:57 | ač |  Příběhy
Na začátku byl vlastně docela běžný milostný dialog. Vyprávěla jsem ti, jak se mi o tobě zdá. Doslovně, že mi lezeš do snů. Se zjihlým pohledem jsi odpověděl, že mi jednou povíš, kam ti lezu já a kde všude mě máš.
Napadlo mě, že mě můžeš mít plnou hlavu. Nedokážu si pak ale dost dobře představit, kam zmizel například tvůj mozek. I když by pro mě bylo lichotivé přiznat si, že díky mně svůj mozek nepotřebuješ, protože se mnou stejně nemůžeš myslet. Tak k čemu by ti byl? Ostatně znám víc lidí, kteří na mě působí dojmem, že jim vrcholné dílo lidské centrální nervové soustavy chybí. Nebyl bys první ani poslední. Na druhou stranu je fakt, že nemám ráda hloupé muže, a tak bys pro mě zřejmě ztratil své kouzlo.
Nebo mě můžeš mít pod kůží. Jako masožravý skarabeus si pod ní vykousávám cestičky, abych se dostala tam, kam se mi zlíbí. A ty mi v tom nemůžeš zabránit. Pomalu a rafinovaně tě zničím, až z tebe nic nezbude. Celého si tě po kouskách přenesu do sebe. Pak se o tobě bude říkat, že jsi se láskou ke mně tak užíral, až nebylo možné očekávat jiný než tragický konec.
A nebo mě nosíš ve svém srdci. To ti opravdu nezávidím. Už tak máš dost starostí se svým krevním oběhem. Možná se bojíš postupné okoralosti, a tak jsi mě zavřel do svého srdce jako pojistku proti lhostejnosti, infarktům a podobným hrozbám zralého mužského věku.
Předpokladem všech předchozích úvah ale je, že jsem ti padla do oka. Jen doufám, že to nebyla moc velká rána a že jsem ti neublížila. To bych opravdu nerada. Předpokládám, že teď mě tedy máš plné oči a pro mě nevidíš jiné ženy. Přiznávám se, že to mi vyhovuje.
Když o tom všem tak přemýšlím, možná se přeci jenom mýlím. Třeba tvoje úvaha o tom, kde mě máš a kam ti lezu, byla myšlena právě naopak. Snad mě máš tak plné zuby, že ti lezu krkem a možná i na nervy. Ležím ti v žaludku, protože jsi zjistil, že si mě hřeješ na prsou jako pověstného hada nabízejícího celou škálu nemravných pokušení. Máš mě plné brejle a snad i plné kecky. Třeba uvažuješ o tom, jaké by to bylo, kdybych ti vlezla na záda.
Ať je to jak chce, zalezla jsem ti za nehty a nemíním odtud hned tak vylézt. Jedině v případě, že bys sám chtěl. I tak se ti budu vkrádat do života. Budeš chtít, abys mě měl pořád na očích a abych ti s krví kolovala v celém těle.
Máš mě v sobě jako žlutou zimnici. Napořád.
Prostě mě máš a už se mě nezbavíš.
Jsem všude.
 

Mám ráda

17. května 2018 v 9:38 | ač |  Říkanky
Mám ráda když se ti smějí oči
hlava se mi samou radostí točí
a točí div se tím smíchem nerozskočí

Mám ráda tvou pihu pod pravým okem
je tichým svědkem jak každým dalším rokem
tančíme k cíli valčíkovým krokem

Mám ráda jak splétáš ze slov věty
jak maluješ z těch pastí květy
jak vrývají se mi navždy do paměti

Mám ráda tvé rozhodné pevné dlaně
nejsou to žádné vylekané laně
ach pozor na ně holka pozor na ně

Řekni

11. srpna 2017 v 10:56 | ač |  Říkanky
Řekni
co dělal bys
kdybych tu náhle nebyla
kdyby zlá smrt můj život skončila
kdyby má láska tak navždy zmizela
Plakal bys, zoufal, mlčel?
S bolestí v srdci do tmy křičel?

Řekni
Co dělal bys?
 


Úsměvy

19. ledna 2017 v 19:07 | ač |  Říkanky
Navlékám si tvé úsměvy na nit
usuším je jak houby a dám do sklenice
aby pak mohly v polévce života zářit
a dávat mi sílu stokrát a pořád více

Slyšíš ten zvuk

9. ledna 2017 v 17:54 | ač |  Říkanky
Slyšíš ten zvuk
to mé srdce pláče
snad nenadělá hluk
a přijme roli hráče

Slyšíš ten zvuk
to hlava mi třeští
prohnal se jí pluk
a rozšlapal mé štěstí

Léto

5. října 2016 v 19:31 | ač |  Říkanky
Slunce se otisklo
teplými stíny do zdí
horké ruce přitisklo
všude kde tma se zpozdí

Barevná sukně vykřikla
s úsměvem padla na zem
smrti o vlásek unikla
ztichla a usnula rázem

Čerstvé seno do vlasů
do rtů šípkovou růži
tichou odvahu do hlasu
a létem opálenou kůži

Pomalu a potichu

4. července 2016 v 11:38 | ač |  Říkanky
Pomalu a potichu
láska k nám přišla po čichu
vedle nás si sedla
pokornou hlavu zvedla

Najednou ses podíval
jako ses nikdy nedíval
a já do země vrostla
jak letitá jabloň vzrostlá

Můj kmen teď pevně objímáš
v mém stínu tak rád rozjímáš
jablka dávám co jich mám
o co mě požádáš to ti dám

Má náruč je plná květů
z větví ti hnízdo spletu
podívej se jak jsem krásná
tak náhle tak zčistajasna

Místo toho

12. června 2016 v 9:09 | ač |  Říkanky
Čekala jsem
louky plné vlčích máků
náruče kopretin a chrp

Přála jsem si
potoky plné raků
aby trávou projel srp

Doufala jsem
že uvidím trasy mraků
a dlouhé vlasy vrb

Místo toho
nekonečné řady vlaků
civilizace nastavila hrb

Květomluva

30. května 2016 v 0:09 | ač |  Říkanky
Řekla jsem kopretina
a naše láska vyšla z kina
kam si zašla na Chaplina

Řekla jsem růže
zavoněla ti moje kůže
bál ses že okouzlit tě může

Řekla jsem devětsil
milovali jsme se ze všech sil
až jsi strach na hřebík pověsil

O lodích

25. května 2016 v 22:44 | ač |  Říkanky
Plula
jsem ránem až k černé noci
sama bez tebe bez pomoci

Stáhla
jsem plachty své slabé lodi
svinuté plátno se ke smutku hodí

Snila
jsem o větru pro moji plavbu
odletěl na jinou na cizí svatbu

Kam dál